MirekaOne: Cesta za dvanácti

Ve čtvrtek 5. 9. jsem seděla večer u počítače a pročítala si něco o GC. Narazila jsem i na diskuze, kde se řešila nějaká „dvanáctka“. Během onoho večera jsem ale na tenhle termín narazila ještě mnohokrát. No jsem ještě malý ucho s necelou dvoustovkou odlovů, pomyslela jsem si, ještě neznám tu hantýrku celou. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem díky Mr. Google zjistila, co že je to ta „dvanáctka“. Krev v žilách se mi rozproudila: Musím odlovit 12 druhů keší v jeden jediný den a jako bonus o tom můžu ještě někam napsat. V hlavě mi to začalo šrotovat. Je to výzva. Jenže virtuálky v Praze už mám odlovené, tak tedy nezbývá, než se vydat do Německa. Už jsem spřádala plány, jak to všechno stihnout, mozek mi šrotoval, až jsem z toho byla unavená, a tak šla radši spát.

V pátek jsem šla na sub-event GCF EU 2013 – Návštěva synagogy, kde jsem směle své plány, jet pro virtuálku do Německa, oznámila prazskychytrak. S úlevou jsem tam zjistila, že tu v ČR máme ještě Ruprechtický Špičák a že je pro nedělní účely použitelný – resp. je logovatelný, i když už je to archiválie. Dobrá tedy dobrá, můžu lovit ve známých vodách, ale i tak je to pro začátečníka výzva. Bohužel prazskychytrak se na víkend zavázal pomáhat s přípravou Mega-eventu, takže jsem musela zabojovat sama. Trochu jsem zase znejistěla, ale vidina úspěchu mě hnala dál.

Celý sobotní den byl ve znamení příprav. Třeba s takovým letterboxem jsem neměla zkušenost žádnou. Wherigo jsem hrála pouze 2×, a to ve společnosti jiných kačerů, kde jsem byla schopná smazat si ten kouzelný kód na konci, aniž bych si ho opsala. Hm, tentokrát to nesmím zkazit, je to jen a jen na mě. Příprava se nesmí podcenit. Webcam cache pro mě byla taky novinkou, ale co, všechno je jednou poprvé. Sobotní dopoledne probíhalo ve znamení mapování mého blízkého okolí, kde toho zbývá ještě hodně k odlovu. Našla jsem si tu pěknou multinu, mysterku, letterbox a dlouho odkládanou tradičku. Lítala jsem tam a zpět a sbírala indicie, dosazovala do vzorců a plánovala co nejkratší trasu k odlovu na neděli.

Můj mudlobrácha si nemohl nevšimnout mého podivného konání. Nejprve jsem mu totiž zmateně hlásila, že v neděli musím jet na otočku do Německa, pak že zase ne, že pojedu někam k polským hranicím. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že není až tak úplně mudla. Na GC je registrovaný pár let jako detektiv74, ovšem bez jediného odlovu. O odlovu 12 druhů keší tedy začal uvažovat i on, ovšem jako úplný nováček se nechal vést mnou. Trochu jsem se toho bála, ale na druhou stranu je dobré mít v autě na takovou štreku někoho sebou, aby mě udržoval v bdělosti. Odpoledne jsem zápasila s wherigo, jak vůbec dostat tu cartridge do mobilu tak, aby fungovala? Běhala jsem po schodech jako magor a všude bylo mnoho kačerů z Německa. Taky jsem se byla podívat na plánovanou earth keš, abych věděla, co se tam přesně po mě chce. Poprvé jsem se také potkala s jedním německým párem a nebylo to naše poslední setkání…

Nedělního rána jsem svého detektiv74 vyzvedla přesně v 6.00 a od této chvíle jsem ho hnala svižným krokem celý den. Hlavně doma nezapomenout smetáček s lopatkou a hadr na podlahu, jako webku jsem si totiž pro nás vyhlédla Zbraslav. Taky jsem se rozhodla ze svých dvou věciček udělat plnohodnotné TB, takže jsem celý den nosila v batohu tahacího kačera a tančící žábu.

 

Jako 1/12 padnul letterbox Pankrácké sochy . Díky poctivé přípravě byl samotný odlov rychlý. V 6.10 nebyl kolem ani mudlopes. Razítko z letterboxu jsem si pěkně otiskla do mého sešitku, kam si píšu všechny kešky a co se dělo při jejich odlovu. Honem nasednout do auta a vyrazit na 2/12, kde moje volba padla na multinu Platan Javorolistý. Na místo jsme dorazili v 6.20 a kolem se už vyskytovalo pár mudlopejskařů. Díky umístění kešky šlo vše udělat nepozorovaně. Tady nacházím první TB a jsem rozhodnutá ho protáhnout sebou.

Dnešek byl tedy ve znamení několikanásobných poprvé. Dosud jsem si totiž opisovala kódy jen na eventech nebo z kešek, ale nic jsem nepřemisťovala. Po tak rychlém začátku jsem se vrhla s detektiv74 směle dál parkem na 3/12 – tradičku, kterou jsem dost dlouho odkládala vzhledem k terénu 3 a mému tušení, že je tam, kde opravdu je. Byla to Jezerka. Foto sem nedám, byla by to nápověda, ale kdo jí zná, tuší, že jsem vypadala asi hodně vtipně. Po ránu pro mě docela rozcvička, ale vzhledem k celému dnu to bylo jako nic. V okolí jsem už pro nás měla nachystanou jen 4/12 mysterku Dluhy Hany Zagorové, kam jsme dorazili 6.40. Pěkný začátek, pěkný čas. Všechno jde jako po drátkách. Po téhle mysterce následoval přesun na 5/12 wherigo Staré zámecké schody. Díky sobotní přípravě to šlo dobře, ale nohy mě bolely ještě pár dní. Kolem sedmé ráno tu nikdo nebyl, dokonce šlo v pohodě parkovat. Sice jsem teda stála na modrý, ale pro vyšší cíle jsem se jala slevit ze svých zásad a dopustit se malého přestupku. Ale víte jak, kde není žalobce, není ani soudce, prošlo mi toJ a my se s detektiv74 mohli pyšnit dalším úlovkem v řadě. Hned u Zámeckých schodů jsme měli 6/12 earth keš Letenský profil, kde proběhlo rychlé měření, focení, srandičky a úžas, že máme tak super čas.

Další v plánu bylo GCF EU 2013 – CITO GeoStromovka 7/12. Na místo určení jsme dorazili v 7.30 a k našemu překvapení už na nás nezbyl žádný pytel na odpadky. Dostali jsme mapu, kde má úklid probíhat, kam máme odpadky vyhodit a pokyn, že si buď máme najít nějaký pytlík sami, nebo si někoho s pytlem odchytit a přidat se k němu. Upřímně, v tomhle počtu účastníků nebylo moc co uklízet. Čapla jsem dva pytlíky na psí hovínka a jala se do nich sbírat vajglíky. Detektiv74 si jen postesknul, že pokud by každý vzal pytlíky z těch košů pro pejsky, byla by po CITO Stromovka sice uklizená od vajglů a jiného smetí, ale všude by byly plná psí hovínka. No nikoho dalšího s hnědým pytlíkem jsme už nepotkali, tak to snad takové fiasko nebylo. Něco málo odpadků na nás ještě zbylo, takže ani tahle ikonka nebyla zadarmo. Cestou ve Stromovce jsme potkali již zmíněný německý pár, který jsem předešlý den potkala u Letenského profilu. Prohodili jsme pár slov a oni se jen tak mezi řečí zmínili, že v roce 2014 bude nějaká velká akce v Mnichově a mě zase hlava začala šrotovat, že by to bylo super, někam takhle vyrazit a pokořit nějaké další poprvé. Ale to bude jiná kapitola a jiný příběh. Během úklidu Stromovky jsme polovili další tři kešky, které plánované nebyly, ale když už jdeme kolem, tak je tam přece nenecháme. Šlo o Pahorek Pecka, Pomáháme gorilám a Nádraží Praha-Bubeneč. Po hodinovém úklidokeškování, jsme se šli zaslouženě logovat. Množství účastníků se poněkud rozrostlo a mě z toho šla hlava kolem.

Vedle CITO byl stan GPS MAZE EUROPE – Czech Republic, který byl na mém pořadníku jako 8/12. Neskutečný pocit být u něčeho, co dosud bylo jen v Severní Americe a teď poprvé v Evropě a zrovna u nás v Praze. Dav lidí se množil geometrickou řadou a u logbooku byl pořádný nával, neskutečný MAZEc. Tady jsem si udělala radost a zakoupila placky, magnety na lednici a pár CWG. Pak jsme se přelidněnou Stromovkou prodrali k Výstavišti, kde se již tvořila pekelná fronta na vstupenky. (Ne)trpělivě jsme vyčkali, až na nás přijde řada a pak nás pohltila kombinace 9/12 Mega-eventu GEOCOINFEST EUROPE 2013 – Prague a sub-eventu 10/12 GCFEU 2013 – Geocoin Show 2013. Uvnitř byla hlava na hlavě. Spousta stánků, spousta vystavených coinů a CWG, oči nám jen přecházely. Ocenili jsme vtipně udělaný logbook, kde se logovalo na úlomky kachlíků, které se pak lepili do tvaru symbolu GC.

Potkala jsem tu pár známých tváří a podělila se o dosavadní zážitky s prazksychytrak, který statečně pomáhal s organizací Mega-eventu a celý den mi moc držel palce, ať pokořím svou dvanáctku. Sám se bohužel kvůli účasti na této mega akci snažit o odlov 12 nemohl.

Sdělila jsem své přání, že chci z mé tančící žáby a tahacího kačera udělat plnohodnotné TB, tak nás prazskychytrak doprovodil ke stánku, kde jsem si koupila dva štítky. Taky jsem si pořídila nálepku ještěrky na auto, protože už brzo z něj bude skutečné geovozidlo:).

Po Výstavišti, kde jsme to zakončili zhruba kolem jedenácté, jsme již mírně unavení ze všech dojmů vyrazili na další lov. 11/12 byla Zbraslav Cleaner Webcam Cache, kterou jsme také nepodcenili a měli nachystaný smetáček s lopatkou a hadr na podlahu. Na náměstí bylo několik německých kačerek a kačerů, kteří si nebyli úplně jistí, kde že se to mají vyfotit. My s detektiv74 věděli přesně a jim už z dálky bylo jasné, proč stojíme, tam kde stojíme. Jen nechápali tu naší výbavu. Proběhlo krátké vysvětlení a zapůjčení našeho náčiní. V 11.41 proběhlo úspěšné uložení fotky z webky a my si skočili na oběd do nedaleké restaurace. Posilnili jsme se před dalekou cestou pořádnou porcí rajské omáčky a mezi žvýkáním a polykáním vášnivě diskutovali o nastávající 200 km dlouhé cestě za posledním plánovaným úlovkem dne.

Za naší 12/12 virtuálkou Ruprechtický Špičák jsme vyráželi kolem 13.00. Měli jsme zapnutou outdoorovou navigaci a autonavigace to ještě jistila. Cesta byla dlouhá, průběžně jsem doplňovala energii různými nápoji a detektiv74 sledoval ubíhající krajinu. Když už jsme byli někde za Jetřichovem, těšili jsme se jako malé děti. Navigace hlásila někam odbočit, ale cesta vypadala nějak moc nově a odbočit tam, kam chtěla navigace, prostě nešlo. Tak jsme jeli dál rovně a říkali si, že si holky navigační najdou jinou trasu. Najednou bylo všude nějak moc polských nápisů a i dopravní značky najednou vypadaly jinak. No jo no, dojeli jsme až do Polska. Došlo nám to docela včas, takže jsme to otočili a honem na správnou cestu.

Na úpatí Ruprechtického špičáku jsme dorazili kolem 16.30. Na parkovišti bylo nějaké geovozidlo, což mi připomnělo, že mám zakoupenou ještěrku. Ještě před výstupem za virtuálkou jsem vytáhla hadr na podlahu, přeleštila zadek svého auta a pěkně nalepila ještěrku – zrodilo se geovozidlo. Cesta na Ruprechtický špičák vedla po žluté trase cca 3 km. Zhruba půlka cesty byla až prapodivně lehká, ovšem potom to byl pěkný krpál plný prachu a kamení. Cestou jsem potkala další kačery, prohodili jsme pár slov, ukázala jsem jim své TB, které jsem poctivě táhla v batohu a na vytoužené místo jsem se dostala kolem 17.30. Detektiv74 mi byl v patách a nahoře ocenil moc pěkný výhled. Proběhlo focení a radost z toho, že je to za námi. Na Ruprechtickém špičáku jsme si odlovili taky tradičku Ruprechtický Špičák, kam jsem umístila ráno nalezený TB a vyjmula z kešky jiný. Výhledem jsme se kochali asi hodinu a i přes to, že nám už zase kručelo v břiše, vylezli jsme si i na rozhlednu. Nahoře to pěkně foukalo a svíral se mi žaludek. Asi víc než hladem to bylo tím, že skrz tu rozhlednu je vidět dolů podlahou.

Kolem 18.30 jsme se vydali na cestu dolů zpět k autu. Krpál nahoru se cestou dolů stal zrádný pro detektiv74, který se na něj podíval velmi zblízka. I přes mikinu s dlouhým rukávem si parádně sedřel loket a předloktí, ale hned se oklepal a šel dál. Bohužel i po týdnu od pádu ho ta ruka dost bolí. Cestou zpět do Prahy jsme se stavili ještě v Polici nad Metují, kde jsme mírně polovili Polička minizoo, Geologický koutek Police nad Metují a nenašli jsme Pramen Julinka – ovšem do kašny jsme hodili korunu a snad se sem někdy vrátíme. Na cestu jsme se posilnili pořádnou večeří a hurá směr Praha. To už bylo kolem 21.30. Kvůli značné únavě jsem musela cestou zastavit na benzínce, abych se narvala dalším nakopávacím nápojem a doplnila nikotinový dluh. Jen tak mimochodem jsem zapnula navigaci, jestli náhodou někde poblíž není keška. No a byla přímo na benzínce tahle Díkyzabodovka na D11, která podlehla kolem 23.00 a sedla jako ulitá. Po té celodenní honbě prostě obyčejná díkyzabodovka a to doslova. Domů jsme dorazili kolem půl jedné ráno. Plná dojmů a zážitků jsem zalehla a spala jako dřevo. Zdál se mi sen, že někde pořád hledám kešky a jezdím autem, ráno jsem se vzbudila snad ještě utahanější, než jsem nad ránem uléhala.

Text a foto: MirekaOne